SDA-Opava

Rok s rokem se sešel a my jsme znovu vyrazili na vodu. Zdá se, že se nám z toho stává poměrně hezká tradice. Letošní byla co do počtu námořníků (nebo snad nářečníků, když to byla řeka a půlka lidí z Moravy?) poněkud menší, ale stejně to bylo príma. Vyrazili jsme v počtu 6 lidí (Víťa, Rosťa, Zdenka, Vojta, Krištof a já) a 2 lodí (menší raft a kánoe). Zvířata jsme nebrali, pokud nepočítáme vši, blechy a komáry.

Sobota

Sraz jsme měli v sobotu v kempu ve Vyšším Brodě. Kupodivu jsme se sešli včas a všichni, což při tak velké dojezdové vzdálenosti považuji celkem za zázrak. Postavili jsme stany, ubytovali se a vše připravili, někteří vyrazili prozkoumat vizuálně první jez. Prej v poho. Už při stavění stanů nám mohlo dojít, že tenhle „vejlet“ bude kapánek hudební, když z pod stromu se ozýval živý klavír, basa a další poměrně těžko lodí převozitelné nástroje.  To nic na to ještě dojde.

Neděle

Hurá, konečně vyrážíme. Teda nejprve jsme museli sbalit věci, pak sehnat lodě, pak taky odvézt auta (letos jsem si „na mastňáky“ vozili věci auty), no a taky spáchat společnou fotku. No taky trošku pršelo hned z rána, ale to nás nemohlo rozhodit, neb při pohledu na dokonalou aplikaci Meteoradar bylo jasné, že v 9 hodin přestane, a tak se taky stalo. Trasa vedla z Vyššího Brodu do Rožumberka cca 11km. Počasí nám přálo, tak nebyl důvod nevyrazit. Hned na tom prvním jezu jsme si do lodi nabrali vodu. Ale nevadilo. Voda tekla jako o život a v Rožumberku jsme byli celkem brzy. Stany jsme měli postavené taky dost rychle, tak zbyl čas na malou procházku na hrad. Cestou zpět jsme se stavili v restauraci na večeři. Byla to príma restaurace U Martina, kde sice byl personál lehce zmatený, ale to se dalo přisoudit sluníčku a nějaké té kořaličce, ale jídlo bylo famózní a zjištění, že pokud člověk vyleze z kempu, tak nemusí žrát smažák z plastového tácku s plastovým ohebným příborem za 150, ale může si dát například výbornou znojemskou na porcelánovém talíři s nerezovým příborem, donesené až pod rypák ke stolu za 130. Asi nějaká anomálie či co.

Pondělí

Chčije a chčije, by se hodilo napsat slovy klasika. V tom se vážně nedalo plout. Teda ani jsme to radši nezkusili. Takový kempový den to vypadalo, že bude. Včera jeden týpek trošku přebral. Tak se ráno probral a hned z vostra za to zase zabral. O čem že je řeč? No o chlastu přeci. Ten se nám tak pěkně prolíval celým týdnem. Tedy né námi, ale okolí se nějak rozchlastalo. Tenhle byl vážně nechutnej. Na děcka si tam řval jak prokoplej a s ohledem na to, že jsme v tomto kempu zůstávali i do dalšího dne, kdy ráno (nevím jestli ještě, nebo zase) stál na svém místě a kalil. Ale chuj s tim. Jak si tak pršelo, kluci hráli vše možné i nemožné, tak nás napadlo, že odpoledne, poleví-li trošku déšť, vyrazíme autem do Krumlova, kde uděláme prohlídku města a tím naženeme jeden den, kdy měla být prohlídka města, a ten pak poplujeme. Jak jsme řekli, tak se stalo. Krumlov je neskutečné turistické panoptikum. V obchodech prodávají Japonci, kteří neumí česky, smažáky vytunili plátkem zlata místo šunky, neb jinak si cenu 350,- Kč neumím vysvětlit, a projít město tak, aby vám nerozšlapali nohu o 2 čísla, je nemožné. A to podotýkám, že pršelo, kdyby svítilo slunce, tak by nás možná ani z kapacitních důvodů nepustili do města. Za mě je Krumlov něco strašného, kde jsou schopni prodávat téměř 30 let po revoluci v secesní galerii ruské ušanky. Komu proboha? Rusům? Proč by si měli kupovat předraženou ušanku v Krumlově, když na Sibiři to prodávají za zlomek ceny? No nic, jídlo jsme vyřešili u Vietnamce, kterej měl jako jedinej reálný ceny v kombinaci s volným místem u stolů. Po návratu do kempu jsme jen zkontrolovali, že je vše jak má být, alkoholik je pod slunečníkem, tedy dnes deštníkem, a my můžeme jít v klidu spát.

Úterý

Vyrazili jsme do Krumlova konečně i lodí. Tedy až po sbalení a převozu aut. To byla asi nejvíce očekávaná trasa, na kterou se každý těšil. A je pravdou, že Krumlov z vody je úžasný. Nikdo vám nešlape na nohy. Nikdo do vás nevráží. A navíc se nám uvolnilo místo v lodi. Vojta totiž emigroval do raftu. Kemp, kde jsme se ubytovali, byl jakýsi salámistický, nebo co. Nikdo nic nehlídal, nikdo nic nechtěl, hlavně že bylo disko a chlast tekl proudem. Nakonec se ukázalo, že tady byla schovaná moje největší smůla. Když jsem šel ze záchodu, tak mi vypadl z kapsy telefon. No rozsekal se na tom štěrku no. A když jsme u toho sekání, tak k vánocům jsem od Ježíška dostal úžasnou sekerku. Škudlil jsem si ji, abych první zásek měl já, nikomu ji nepůjčoval, však to jistě znáte. Od vánoc nebyla příležitost, ani v Podhradí, kde jsem ji nestihnul použít, neb Mojmír tam tehdy připravil oheň rychleji. No nebudu to napínat. Seknul jsem si. Seknul jsem si do sebe. Kurva proč ta sekera musí bejt tak vostrá. No nic, prostředníček mi Zdenka zavázala a já to přežil. Ale obojí se stalo až ráno před vyplutím, tak abych nepředbíhal. Večeři jsme zmákli v sídlištní restauraci, kam jsme si vyjeli pod mým velením, abychom zjistili, že turisti chodí asi i na sídliště, dle cenové hladiny. No zlatej Viet Chong.

Středa

Ráno jsme vypluli z Krumlova za krásného sluníčka. V průběhu dne se to trošku kazilo, ale jinak to byla hodně krásná trasa do Zlaté koruny. Teda trošku, ono to nebylo zase tak trošku, ale celkem bych řekl, že chcalo. Meteoradar se projevil jako dokonalý rádce. Stáli jsme v dešti asi hodinu pod jedním stromem, kde při pohledu na Meteoradar to hlásilo, že za 20 minut jsme z toho venku. No při pohledu na Meteoradar za 30 minut tam bylo, že cca za 20 minut jsme z toho venku a tak pořád dokola. Tak jsem to nevydržel a od velkoadmirála Víti jsem vysomroval i cigaretu s dovětkem, že od teď je povoleno kouřit i v lodi. No a kemp, kam jsme konečně celí mokří dopluli? Ten byl zase v rytmu diska. Hlučel až do rána a nějaká ožralá čůza u toho ječela, jako by ji na nože brali. Kdyby ji aspoň na něco brali, ale podle všeho byla jen ožralá a hlučná. Ráno jsem od Zdenky zjistil, že to byla stejná čůza jako již v Rožumberku, tak se nám letos nelepí smůla na paty, ale zasraná čůza. Pozitivum? Měli suprový ovocný knedlíky. Na plastovým tácku s plastovýma příborama.

Čtvrtek

Zůstali jsme další den ve Zlaté koruně, protože byl celodenní pěší výlet na Kleť. Je to nejstarší česká rozhledna a je na ni moc krásná cesta, která skoro celou dobu vede lesem, přes zajímavou osadu, jež se jmenuje Kokotín. No nechtěl bych tam bydlet, aby si pak někdo říkal Kokot z Kokotína. Cestou zpět jsme se rozdělili na 2 skupiny. Jedni šli tu stejnou cestu zpět a my s Vojtou jsme jeli lanovkou dolů a pak kus autobusem a zbytek došli. Zvláštní je, že když jsme vystupovali z autobusu, tak jsme zjistili, že jsme byli rozděleni na skupiny 3, protože z lesa se právě vynořil Víťa. Noc v kempu byla již snesitelnější, neb se disko přesunulo do druhé hospody. Toto byl zase smolný kemp Vojty. Ztratil zde sluneční brýle, plovací vestu, pláštěnku a myslím, že po mém sprduňku i sebevědomí.

Pátek

Za krásného počasí jsme pluli ze Zlaté Koruny do Boršova. V kempu naproti Zátkovým mlýnům jsme našli příjemné ubytování. Tedy jak se to vezme. Restaurace byla příjemná, servírovali na porcelánové talíře, dávali nerez příbor, pití do skla, sprcha nebyla na žetony, ale na kohoutek. Oproti jiným kempům sci-fi. Nicméně pohodu museli zase pokazit nějací naprostí dementi svým bezohledným hlučným chováním. Nicméně konečně jsme si udělali první oheň a unaveni po celém týdnu jsme stejně nějak usnuli.

Sobota

Odjezd. Po sbalení věcí a naložení do aut a pořízení poslední společné fotografie jsme vyrazili k domovům.

Závěr

Voda to byla skvělá, příroda v okolí je úžasná, počasí nám vyšlo. Ale za mne říkám: „Již nikdy více Vltavu.“ I za cenu toho, že jinde je méně vody a musí se více pádlovat, tak Vltavu již ne. Je to pouťová atrakce, kam spousta lidí jede jen dělat bordel a ožírat se a je naprosto bezohledná ke svému okolí a přidává se druhá skupina, která to bere jako Clondike 21. století. Příští rok se jede Lužnice J.