SDA-Opava

Konečně pořádná pařba, chtělo by se napsat. Ale začněme pěkně popořádku. V sobotu ráno se kolem 9. hodiny ranní začali sjíždět první „pařmani“. Toto mám v merku celkem přesně, neb jsme i s rodinkou dorazili jako jediní o den dříve. Během pár minut nás ovšem byla plná hospoda. Kde se všichni u kafína tak nějak pozdravili, lehce pokecali, než přijeli ostatní a někdo přemluvil toho nejožralejšího cypa v hospodě, aby nás vyfotil. To, že byl nejožralejší, vím taky naprosto přesně, protože jsem tam byl už o den dřív a jak na sviňu si postavil stan vedle jeho ohniště, kde celou noc tvrdě pracoval na tom, aby nás mohl ráno vyfotit. Přes všechny jeho indispozice fotky, díky pokročilé ostřící technice fotoaparátů a notné dávce štěstí pana fotícího, kdy trefil všechny lidi naráz do jednoho záběru, dopadly dost dobře. Je vidět, že štěstí nám přeje. :-)  Poté jsme kolem 11. hodiny vyrazili na malý okruh okolím řeky Moravice, kdy jedna půlka cesty vedla po jedné straně řeky a zpět se šlo po druhé straně. Trasa byla moc hezká. První půlka byla skoro celá lesem, takže sluníčko ani tak moc nepálilo. Zrada přišla ve chvíli, kdy jsme měli být v půlce a stočit se zpět. To totiž přišel brod. Taková malá říčka to je. Jen ta voda je kurva tak studená, že z toho vržou klouby a brod tak proježděnej, že nejen klouby na kotníkách, ale i na kolenou. Myslím, že toto byla technicky celkem nezvládnutá pasáž stran organizátorů, neb měla být objednána předehřívka někde výše proti proudu. :-) Někteří to zvládli bez mrknutí, někteří to zvládli s remcáním, ale to co předvedl malej Mates, tak to se vymyká úplně všemu. Jakoby mu v té vodě bylo teplo, líbilo se mu to a zcela dobrovolně se tam vracel. Dalším hrdinou byl Karel Holý, který i s hůlkami a přes kluzkost kamenů přešel. Nicméně jeho hrdinství trošku degraduje to, že mu nic jiného ani nezbývalo. :-) Pak už nám zbývala jen podobná cesta zpátky a mostek a hurá do kempu. No to bych ale menší skupinku nesměl obalamutit tím, že navigace mi říká, že bychom měli jít doprava. Jojo, vydali jsme se doprava. Cesta byla příjemná, krátká, hodně z kopce. Jen na jejím konci nebyl mostek, ale další brod. Nezbylo než předehřát kotníky a kolena a hurá do vody.

Než jsme dorazili do kempu, tak Mojmír a další, kteří nevyrazili s námi na výšlap, připravili dřevo na oheň. Kolem 5. hodiny začali naháněcí zmatky, jako že se teda začne. Nejdřív nešlo všechny sehnat, když už se všichni sehnali, tak se rozehnali ti, co již byli sehnaní a stále dokola. Někdo neměl foťák, jiný měl dva a tak dále. Já byl v klidu, neb stejně jako ve filmu „Vesničko má středisková“  se nemohlo ještě začít, neb se ještě „nenastavovalo zrcadlo“. Nicméně se začalo. Zrcadlo bylo nastavené. Bylo to jak alkoholická epopej. Mnoho ohňů, u každého mnoho alkoholiků. U vedlejšího ohně nám konečně nastavili zrcadlo :-), jak jsme mohli dopadnout. A my mohli začít slavit. Je to k nevíře, jak takový dobrovolný spolek dokáže existovat celých 20 let. Kdy není jasně daná struktura ani organizace takového spolku a přesto každý ví, co má dělat. Kdy přestože nás je již velké množství, tak jsou tu i občasná nedorozumění, či si jen někteří méně rozumí, a přesto všechno máme dobrou vůli se scházet. Přestože tu byl pokus o podobné uskupení jako protest akce, stejně to nedopadlo. Byť do nás někteří vandrují, co je všechno špatně, tak i přesto tento dobrovolný spolek funguje. Je úžasné, jak každý měsíc lidé najdou dobrou vůli a čas a přijdou na výšlap, setkat se s ostatními, kteří mají též dobrou vůli a jdou do hor. Na oslavě se vyzdvihla aktivita cca 4 lidí. Za to jim velmi díky, ale bez dobré vůle všech ostatních se sejít by to vyšlo naprázdno. Tak jsem jen chtěl, aby bylo zřejmé, že ta oslava byla oslavou všech, kteří tímto spolkem prošli, kteří přišli a i těch kteří teprve přijdou a v neposlední řadě i těch, kteří již odešli a na které moc vzpomínáme.

Pařilo se až do pozdního večera. Ale ráno přišlo také a bylo krásné. Postupně jsme se scházeli u snídaně u ohniště. Svítilo nám k tomu sluníčko a pomalu u snídání a povídání se začalo chystat k odjezdu. Někteří jsme jeli přímo domů, ale jak je vidět z fotek, tak to někteří vzali ještě přes zříceninu hradu Vikštejn.

Byl to naprosto skvělý víkend a Dan s Radimem přišli s myšlenkou, že by se tyto narozeniny mohly slavit cca každé 2-3 roky. Já si myslím, že toto byla vlastně jediná akce za celý rok, kdy jsme schopni si udělat venku oheň a být přes noc společně někde poblíž Opavy. Proto si myslím, že bychom toto mohli dělat klidně i každý rok, byť třeba ne jako narozeniny, ale jako grilovačku, kdy nemusím po výšlapu hlídat hodinky, protože mi jede nějaký spoj, nebo zkrátka po výšlapu jen nemusím nikam spěchat a můžu s ostatními v klidu pobýt.

Ještě musím připomenout Mojmírovu hlášku, kdy pravil „Ti chlapci odvedle ještě nevědí, že někteří z nich budou příště sedět u našeho ohně“ :-)

Bakouš

Fotky zaslali: Radim Grassl, Dan Machalec, Víťa Kropka a Petr Mikl

RADIM

DAN

VÍŤA

PETR

V měsíci červnu v roce 1997 terapeutka Zdeňka Brňáková s několika nadšenci zahájila každoměsíční výšlapy do přírody. Postupem času se kolektiv zvětšil, pro mnohé z nás je to další závislost, díky Bakoušovi jsme dostupní každému,

a říkáme si „SPOLEK DOBROVOLNÝCH ABSTINENTŮ.“

U této příležitosti se sejdeme ráno 24. června v Autokempu Podhradí. Uděláme nějakou vycházku do okolí, je možné koupání. Večer podle možností táboráček a opékání.

Kdo bude mít zájem, tak si zajistí ubytování. Je zde možnost přespání v chatkách, vlastních stanech nebo obytných vozech. Více informací na : http://www.autokemppodhradi.cz/

Program:

V 11 hodin se pod vedením Radima Grassla vydáme z kempu proti proudu Moravice. Jsou zde moc krásná místa a také i štoly, takže kdo by chtěl dovnitř, tak si vezme čelovku. Je možno vylézt i na zříceninu Vikštejn. Skupina papučových horalů si zatím může čvachtat nožky v kempu.

V 17 hodin to nějak u ohně zahájíme. Bude velký kotlík, začneme kávou a pak se může opékat. Hrníčky, kafe a uzeniny si vezměte s sebou.